Stastna | Lekce maďarštiny č.2 aneb szár umím

Jsem v Maďarsku 3 měsíce a s jazykem jsme vůbec nepokročila. Ne, že bych se jakkoli snažila. Už dva týdny pracuju na slušném nashledanou – visontlátášró (nevím, jak se to píše), pořád říkám něco jako vislátalánšró. Fakt mi tento jazyk nejde, ale aspoň bych se chtěla umět slušně rozloučit.

Taky se umím zeptat: jak se máš? To totiž není tak těžký, prostě: Hoď vaď? (Hogy vagy?) I se to lehce pamatuje, jako jestli se ti hodí nebo ti vadí, no a odpověď: jo (dobře). Takže je vlastně jedno jestli se ti hodí nebo vadí, prostě jo a je to vyřešené.

Dnes jsem si dobře popovídala s jedním maďarským chlapečkem v parku. Nejdřív honil holuba, ale pak naznal, že jsem zajímavější objekt. Prvně mi asi něco vysvětloval, dost možná proč honí toho holuba. Nebo se ptal, proč před ním ten holub utíká, když ho chce jen pohladit. Nebo se mu líbily moje brýle. Nebo to bylo něco úplně jinýho. Tak jsem mu vysvětlila, že mluvím jen česky a že mu nerozumím. Vypadalo to, že to chápe a že mu to vůbec nevadí a mluvil dál. Všechno jsme mu odkývala, pohladil mě po noze, usmál se a šel. Zajímalo by mě, co jsem mu teda slíbila.

Když k nám v práci někdo zvoní, občas se hecnu a do telefonku od dveří maďarsky pozdravím, nechám ho vykecat a když v záplavě slov nerozklíčuju Robi, nebo Lucka, posílám Panku, aby to vyřešila. Pokud to je ale "kamoš" s Pestiest, tak tomu jedinému otvírám. Už vím, že chce jen razítko, podpis a jde dál.

Takže shrnuto podtrženo:

Nově umím jen hovno/šunt – sár (szár)

Nějakej ten den v týdnu

A špatně se rozloučit. Kariéru tady asi neudělám.