Ach, ty návštěvy... (1)

Ohlásila se mi na návštěvu kamarádka Lucka, prý v pátek kolem oběda dorazí s přítelem a zůstanou na víkend. Tak fajn, aspoň nebude nuda..... škoda, že jsem se nespletla.

Ve čtvrtek před příjezdem jsem ještě rychle po doučování sklízela tu naši domácí Itálii a vařila přivítací segedin. Usínala jsem kolem jedné s tím, že si v pátek skočím na chvíli do práce a vypadnu dřív za děckama. Ranní konverzace s Lucou mému plánu ovšem nenasvědčovala. Z bytu sice vyrazili v 9, ale když ještě v 11 byli stále v Olympii, protože si Jirka vybíral nový mobil, bylo mi jasné, že se dřív z kanclu netrhnu. O půl 12 byli konečně v autě směr Bratislava.

Nastalo zdlouhavé čekání na jejich příjezd. Kolem čtvrté Luca volala, že jsou už pár kilometrů ode mě, tak ať jsem ready. Já jsem ready byla, ale jejich GPS jaksi ne. Místo na mou Eötvös je to navedlo na Eötvös Joszef, takže následná komunikace vypadala asi takto:

L: Kajko, tak my už přijíždíme, jsi na ulici?

K: Jo, čekám, jaký máte auto?

L: Fábku.

K: Super, ale jakou barvu?!

L: Červenou, vidíš nás?

K: Ne, nic takovýho tady nejede.

L: Ty vole, Kajko, tady je 30, 31, 33, ale to tvoje 32 ne!

K: Jak není, stojím před tím!

L: Aha, no tak jsme někde jinde, toto je totiž nějakej Jozef k tomu, tak já se pak ozvu.

Další infomace byla, že moje ulice vlastně neexistuje. Snažila jsem se jim zadat názvy okolních ulic, ale náš hovor vždy končil: To nemá cenu, my to nějak najdem.

Nenašli.

Po dvou hodinách jsem se rozhodla je někde najít. Naštěstí byli cca 2 kilometry daleko, takže 3 zastávky metrem a bylo. Horší bylo najít parkovací místo, takže jsme se hezky projeli a nakonec zaparkovali před Českým centrem a zbytek si došli. Na bytě jsme byli v 7 hodin večer a ti dva netoužili po ničem jiném než po panáku a cigaretě. Ještěže peču ty český buchty i s rumem, jinak bych jim neměla co nalít. Po krátkém posezení jsme se vydali do města na procházku. Prošli jsme se na hrad, cestou jsme potkali ohňostroj, ovšem z blbé strany mostu, přešli jsme na Rybářskou baštu, kde jsme ztratili Lucku, a nakonec to vzali přes Ištvána domů. Jirka už byl hodně unavený, protože je zvyklý dojít před barák k autu a naše7,5 km procházka navíc po 10 hodinách v autě ho celkem zmohla.

Pátek jsme zvládli, v sobotu nás čekal Balaton a další utrpení.

PS: Segedin si nedali.