Neděle, 01:30
Marně se snažíme odemknout zapadlý zámek, nepovedlo se to mně, Lucce, Jirkovi, ani kamarádovi od Alessandry. Naše dveře totiž mají v sobě okénko, které se dá otevřít a přes mříž se dá dosáhnout na kliku a to otočné kolečko, kterým se zevnitř odemyká bezpečnostní zámek. No a právě to kolečko se nakonec povedlo Alessandře protočit. Bylo mi jasné, že teď už to fakt nepůjde. Jenže oni se přece MUSÍ dostat dovnitř, nemůžou přespat u kamaráda! Čirou náhodou a naštěstí šel okolo soused, který se rozhodl s námi prožít velezábavnou noc, pomoct a zavolat servisní službu.
Servis si ale účtuje 5000 HUF za příchod a je docela možné, že se na to mrknou a nic s tím neudělají. Po 10 minutové debatě nám unavený soused předal číslo, ať si tam zavoláme, že o nás ví, a šel spát. My jsme se ještě asi 10 minut handrkovali, zda servis volat nebo ne. Můj názor počkat na ráno, zavolat majiteli a pak teprve službu byl setřen a tak jsem už dost unavená a naštvaná volala (protože Alessandřin telefon nějakou záhadou nefungoval) servisáky, kde se ukázalo, že nikdo nemluví anglicky. Takže šli vzbudit souseda, aby jim zavolal, ať přijdou.
Takže přijdou, ale za hodinu. No a tak si všichni, co uvízli venku, zašli ještě na pivo. Během chvíle se domů vracela i Flavia. Vysvětlit jí, co se stalo, mi zabralo další čtvrt hodiny, protože pochopit, že zaskočil zámek, je přece pracný a je jednodušší odemykat všechny ostatní zámky a páčit dveře. Alespoň se pak pokusila zavolat majiteli, protože jen ona a Anais mají na něj číslo. No a Anais, která byla zrovna ve Francii, mi to kupodivu ve 2 ráno nebrala. Flavia se nakone rozhodla, že půjde přespat ke kamarádce, protože se jí nechce čekat, jak to dopadne.
Dopadlo to tak, že servisák sice přišel, ale protože nemluvil anglicky, volala jsem opět sousedovi, zda by byl tak hodný a tlumočil. Servisák nakonec usoudil, že jediná možnost je vypáčit zámek, že to bude hlučné a že to nebude dělat ve 3 ráno. Allesandra si ho objednala na desátou ráno.
Takže si to shrneme: Ti, co se nemohou dostat dovnitř, najednou mohou jít přespat ke kamarádovi, v bytě mám nervózního silného kuřáka, který chce jít ven si zapálit a nemůže. Strávili jsme hodinu čekáním na informaci: zaskočilo to, vypáčím to ráno, 5000HUF prosím.
Děkuji pěkně, stačilo málo a ty dveře jsem rozmlátila sama.
Neděle 10:00
Čekáme na zámečníka
Neděle 11:00
Přišel zámečník, během 10 minut bez hluku vypáčil zámek, vzal si 20 000HUF a šel. Chvíli na to se dovolal majitel, vytočený, že by to vyřešil sám. Já, už taky značně vytočená, jsem s Luckou a Jirkou odešla do parku, že se v klidu projedeme na šlapacích autíčkách, než pojedou domů.
Opět se ukázalo, jak mé plány vycházejí. Na ostrově se slavil jakýsi den Evropy, takže všude tisíce lidí. Místo klidu, opět řev a davy. Půjčili jsme si motorové autíčko, zkoukli zpívající fontánu a vyrazili domů.
Neděle 13:00
Ani si nedokážete představit, jakou jsme měla radost, že si k obědu konečně dali ten segedin!!! Pak už je jen doprovodit k autu, sečíst škody a vyspat se na zítra do práce.
Suma sumárum:
10 000 HUF (zámečník + ztracená šalinkarta) vyhozených oknem
Rozseknutá noha
Vypáčený zámek na bytě
A spokojení přátelé, které si hned tak někam nepozvu, protože vozí smůlu.
PS: Segedin mám ještě na pondělí k obědu!