Karneval, Zelenka, papoušek, požár

V Českém centru právě vrcholí přípravy na Český filmový karneval 2016, což je festival českých filmů. Odehrají se 4 loňské a 4 Svěrákovy filmy a to česky s maďarskými titulky. Dnešní den je prvním dnem festivalu a na programu je film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově. Den probíhá celkem v klidu, dochystáváme tiskoviny, hromádkujeme brožurky, když v tom najednou ve dveřích vysoký brýlatý týpek..... No, uznávám, že je ostuda, že jsem pana Zelenku nepoznala a ještě větší ostuda byla, když jsem si nevybavila ani jeden jeho film. Každopádně je to moc milý člověk, který si na nic nehraje, jezdí vlakem a rád píše po kavarnách.

Při čekání na odjez do kina přišla na mě a na Lucku chuť na sladké a protože jsme zrovna neměly do čeho píchnout, vydaly jsme se na lov. Před sladkým mě nezastaví ani déšť a z toho dnešního by měli filmaři Na samotě u lesa vážně radost. Cestou do cukrárny, jsme objevily Lidl a naznaly, že pečivo odtud bude určitě lepší než nějakej maďarskej zákusek. Lucka si koupila šneka. Vážně jsem si chtěla zapamatovat, jak se to řekne maďarsky a asi tak 10 minut jsem si to i pamatovala.. takže se zítra zase zeptám Panky, jak to bylo. Naopak já si vybrala něco, co jsem nebyla schopná ani přečít. Jediná identifikovatelná část názvu byla ta o čokoládě, což je něco co poznám v jakémkoli jazyce, beztak i v japonštině. Vítězoslavně jsme kráčely zpět do centra, když jsem zjistila, že mi teče do bot, doslova. A vzhledem k mému botníku tady upřímně doufám , že už pršet nebude, představa, že komunikuji s nějakou maďarskou prodavačkou a sháním boty 37 a půl, mě docela děsí.

Úderem páté pro nás přijel taxík, naložili jsme brožury a plakáty a hurá do Toldi mozi (artového kina). S Pankou, Luckou a Ester jsme polepily kino plakáty a čekaly na ostatní z centra a první diváky. Postě poklidný večer. Do chvíle než se okolo začnou kupit lidi a dožadovat se svých volných vstupenek. Maďarština je opravdu zvláštní jazyk, většinu slov nejsem schopná zopakovat a když se někdo představí, nepoznám, kdy v té změti snad i slabik řekl svoje jméno. Radši beru foťák a snažím se udělat nějaké fotky. Nohy mě po celém dni bolí, jsem unavená a nic se mi nechce a tak se nenápadně zašívám v koutě a doufám, že si mě nikdo nevšimne. Všimla si mě Lucka, grafička, a tak se tam zašíváme obě. Promítání má začínat v 7, je 7:20 a lidi se začínají cpát do sálu, díky za to. Chvíli přemýšlím jestli se nevytratit domů, ale film jsem ještě neviděla a maximálně tam usnu.

Ztraceni v Mnichově je zajímavý film celý vlastně o papouškovi a doporučuji na něj mrknout. Výbuchy smíchu se nesly sálem často, obzvlášť ve chvíli, kdy se Martin Myšička ptal své ženy (Jitky Schneiderové), jestli ten její milenec je Čech nebo cizinec a ona odpovídá: Jasně, že je Čech. Co sis myslel, že je to Maďar? Po filmu ještě následuje diskuze, kterou už ovšem vzdávám a odcházím. V předsálí se na mě vrhne moje francouzská spolubydlící a chrlí na mě něco jako: To jsem ráda, že jsem tě našla, my si s Anaïes zabouchly, sháněli tě naši sousedi, Anaïes tam je, klíče ... Můj unavenej mozeček to moc nebere a tak s ní vyrážím k domovu, prostě si holky zabouchly, když šly kouřit a naštěstí se jich ujali hodní lehce anglicky mluvící sousedi, kteří je pustili na net, aby mi mohly napsat zprávu na fb, kterou jsem si ale nemohla přečíst, protože v kinosále nebyl signál. A protože zjistily, že jsem v Toldi, hodný soused tam zavolal, aby zjistil, že jsem stážistka, která pravděpodobně sedí v sále, takže se Fanny vydala mě hledat a hodinku si pak na mě počkala. Když jsme dorazily k bytu, šla Fanny pro Anaïes a já domů. Po odemčení se na mě vyvalil kouř a až jsem se rozkoukala, běžela za mnou Fanny: Pečeme koláč, já ti to ani nechtěla říkat, aby ses nebála, už je tam přes 3 hodiny. 

Mé dvě spolubydlící jsou celkem fajn, vím, že prosit, aby přestaly kouřit je zbytečné a tak jsem je aspoň poprosila, aby nepoužívaly troubu. Uvidíme, jak zvládnou zkrotit plynový sporák.