A tak kdo ten dort upeče? Zase jsem jednou rychleji mluvila než myslela a ve vteřině ze mě vypadlo, že bych to zvládla, kdybych na to měla všechny potřebné věci. Chtěla bych dodat, že po nastěhování se na byt mám v ledničce akorát salát, máslo a cibuli a věci jako je cukr, mouka, vajíčka apod. zrovna nevedu. Co bych ale pro Menzela neudělala. Nejdřív mi Lucka šéfová dovezla šlehač, váleček a plechy, poté jsme s Pankou objednaly fondán a s Robim vypůjčili tác na velvyslanectví. Protože ale modrý fondán neměli, vydala jsem se do obchůdku to nějak pořešit, případně vybrat něco jiného. Pořád zapomínám, že jsem v Maďarsku a že angličtina často není k ničemu. Když jsem se totiž zamotala v Budapešťských uličkách, nebyl nikdo, kdo by mi řekl kudy a kam a tak jsem nakonec musela prosit strejdu Googla o pomoc. V obchůdku seděla milá slečna, která naštěstí ovládala angličtinu. Modrý fondán prostě nebyl a tak nezbylo než vzít bílý, modrou barvu a těšit na to, že ze mě bude šmoula a z naší kuchyně šmouland. V centru jsem pak vyzvedla věci a Lucku grafičku, abychom se vydaly na nákup vlastně všecho, co má přijít do dortu. Aby nákup mohlo centrum proplatit potřebovaly jsme számlu. něco jako fakturu. Ve Sparu, který je mému bytu nejblíž ovšem anglicky znají pouze číslovky, a tak jsem byla ráda, že mám na papírku napsané to, co po nich chci. I tak to trvalo cirka pů hodiny, než nám számlu vystavili, protože na to musela přijít manažerka prodejny.
Na bytě jsme se daly do pečení. 30 vajec, kilo mouky, kilo cukru, 6 plechů buchet, bešamel, 4 másla a můžem promazávat. Brzy (hned po první várce) to vypadlo, že krému nebude dost, ale nakonec se to nějak napatlalo, vyřízlo a pro ty s velkou fantazií to vypadalo i jako "náklaďák". Šup s tím do lednice a ráno to potáhnu.
Ráno se mi do hraní si s fondánem vážně nechtělo, už jen kvůli tomu barvení a nedostatku místa v kuchyni. Taky mám pocit, že Italky jsou v kuchyni nerady samy a tak se ke mně vždy přidají a pak okolo sebe tancujeme. Teď mě to ale vážně vytáčelo. Před potahováním je potřeba trochu fondán nahřát, aby se s ním dobře pracovalo. Nevím proč to vždycky přeženu a tak jsem si při obarvování spálila dlaně. Na druhou stranu to pod tou modrou nebude vidět. Kabina celkem potáhnout šla. Sice ty tvary nebyly jak V3S, ale jak říkám, s troškou fantazie... režisér přece musí mít fantazii, tak by to mohl poznat a diváci na tu dálku uvidí snad jen něco modrého a po shlédnutí filmu by si to mohli domyslet. Při chystání korby se mi povedlo poslední kus modrého marcipánu v mikrovlnce uvařit a může za to Adel. Daly jsme si duet i s tanečkem v kuchyni a ta písnička je delší než 10 vteřin, které potřebuje fondán na změknutí. Takže znovu šmouluji. A pokud si myslíte, že se mi povedl trefit stejný odstín, tak jste na omylu. Když byl dort potažený, scházely detaily. Okna, SPZ, světla, nárazník, pohoda. Náznak dveří, vzorek pneumatik, vzorek na korbě, haha, nehodlám to ve finále zničit a taky se mi už nechce.
Po přivezení dortu do Toldi Mozi jsme začali probírat kdy, jak a kdo dort donese do sálu. Každý měl své práce dost a tak to padlo na mě. Už jsem s ním scházela 4 patra, ale zakopnout a spadnout před Menzelem a plným sálem a plesknout s sebou přímo do dortu, jak to bývá v němých filmech, by byla určitě zajímavá kulturní vložka. Taky jsem se dozvěděla, že v dortu bude obří prskavka, takže mi dost možná chytnou vlasy a prskat tam budu i já.
Ač většinou to co upeču nejím, kousek dortu jsem si dala a zapila to pivem, maďarským Staropramenem. Teď je mi nehorázně zle. Takže buď se nemá dort zapíjet pivem, nebo jsem svým modrým výtvorem přiotrávila přes 100 lidí včetně Menzela a Jánose Bána.
Jo a tati, to selfíčko nakonec mám!
